Třetí kapitola - Sarah.
Sarah právě vyšla z Nellyna domu, když začalo náhlo pršet.
"Sakra." rozčiluje se Sarah a utíká na zastávku. Už v obzoru vidí jedoucí autobus.
Běží přes silnici a nastupuje právě včas do skoro prázdného autobusu.
Sedá si dozadu a na sedačku a položí si brašnu na vedlejší sedadlo.
"Promiň, je tu volno?" Zeptá se po chvíli silnější blondýnka, která Sáře nepřišla příliš sympatická. Sářino vychování jí však zakazovalo říct ne.
"Jo, klidně si sedni." odpoví s úsměvěm Sarah, zvedne ze sedadla brašnu, položí jí na sebe a podívá se z okna na prázdnou oblohu a padající kapky, které tříští o okno vozu.
Dívá se s diplomatickým usměvěm z okna a přemýšlí. Tohle počasí milovala.
Autobus jel klidně po Paříži a nic by Sarah nevytrhlo z její dobré nálady, kdyby se tu neobjevil bratr člověka, kterého moc dobře znala. Lopez. Lucův bratr.
"Ahoj Sáro." řekne Lopez a sedne si na sedačky přímo před Sárou.
Sarah vzhuboka vydechne, protočí panenky a bez opětovaného pohledu mu otráveně odpoví.
"Luc říkal, že s tebou dneska mluvil. Prý, že ses vrátila a já mu nevěřil!" huláká nadšeně Lopez přes celé vozidlo.
Jen pro upřesnění. Lopezovi bylo 16 let. Byl stejně jako jeho starší bratr blonďátý a kudrnatý. Ale bohužel byl jeho třikrát horší verze. Holky balil kde mohl, ikdyž na žádnou předem neměl ani pramalou šanci. Každá mu totiž po 10 minutách hovoru dala košem. No řekněte, komu by se líbilo, kdyby vás kluk sváděl, ale přitom slovy obdivoval krásné nohy servírky, která by vám dvěma donášela pití a jako třešničku na dortu by po vás ten svůdník chtěl, abyste zaplatila celý účet za pití?
"Lopezi. Co chceš?" odpoví znuděně Sarah a vyhrne si rukáv od košile, aby se podívala kolik je hodin. Věděla, že tam nebude hned, ale bylo to prostě ze zvyku. Počítala, jak dlouhou bude mít ten malý chlapec přednášku.
"Nechceš jít na drink kotě?" řekne Lopez a nahodí (podle něj) sexy pohled.
Sarah významně nadzvedne obočí a vybaví se jí scénka, která by se stala, kdyby s ním šla na drink. Dívala by se něj zeshora, pokud by stáli. Nebo druhá verze. Ona by seděla na židli a on na barové židličce. Při té představě měla chuť dostat nezastavitelný záchvat smíchu.
Autobus jel do další zastávky a začal již mírně spomalovat.
Sarah se podívá naposledy na hodinky. Konstatuje 10 minut a po zastavení vozu rychle vystoupí. "Sáro, ale já to nedořekl, Sáro...." nedořekne větu a dveře autobusu se před ním nemilosrdně zavřou.
"Pá pá. Lopezi."