Prší
Za chvíli bude noc a začalo pršet. Štve mě to. Neuvěřitelně mě to štve. Počasí si to opravdu nemohlo naplánovat jinak.
Přineslo mi to ale pár plus.
Jelikož jsem měla brigádu jako pokladní, dokázala jsem vydělat snad o 30% více než normálně a přibylo mi pár nápadníků. Samozřejmě, že na mého miláčka nikdo z nich nemá.
Ach ano. Ti muži! Každý druhý mi koukal pod šaty a ani se nemusel moc ohýbat, protože ty šaty se ve vší smůle nahoru hrnuly samy.
Právě prší. Sedím před oknem a dívám se ven. Je tma. Jen malé světýlko u nás na zahradě svítí a občas blýskne blesk.
Nacházím se nyní v malé vesničce daleko od Prahy. Sedím, píšu tento článek a toužím po Praze.
Naposledy jsem noční Prahu, osvícený Pražský hrad, Karlův most a národní muzeum v noci viděla, když jsem byla ještě malá. Bylo mi asi šest.
Byl to nádherný pohled. Chci ho zažít znovu.
Bylo by to opravdu krásné. Být nyní v Praze. Stála bych na Karlově mostu se svou Láskou a sledovala tu nádheru. Sochy, řeka Vltava, domy, Pražský hrad a všechno to dohromady.
Praha mě jako na talíři. Praha jen pro mě. Jen já, moje Láska a Praha. Miluji tě.
Autor: Puberťačka